Z paláce Šalamounova: Svatozář
Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Anseiola Renine Ravenclaw. Tisíce mlčících světů vrývají se mi do básně. Skrápím je mlžnými vlasy, ukládám ke spánku a doufám v zapomnění. Trhám mouchám křídla – a směju se do vánku – směju se, směju a pláču … směju a lituju … lituju a směju … a směju … a polykám. Utíkám a nehledám cestu zdechlou zelení. Utíkám a nehledím na šlápoty a šeptám bouři … a vánku spílám … a raději utíkám než běžím, neb je to slovo další a perfektně vystihuje pomalost šneka, se kterou utíkám od tebe, ještě však schovaná ve tvé náruči … a zapomínám cestu k tobě, k sobě samé … Utíkám hebkou hádankou. Plazí se mi po tváři, snad jakoby s omluvou … a plazí a kutálí … a já nevím, co chce, tak ji posílám dál o dva domy, sedm...
Jiskra slunce – 5.kapitola – Nečekaný vývoj událostí
Zdálo se, že dny letí až příliš rychle. Od Erlise se držela dál, bála se sebe sama. Zároveň ji přepadalo podivné vzrušení, kdykoliv pomyslela na nadcházející tažení. S mečem to ještě moc neuměla, ale v lukostřelbě se jí vrátila stará zručnost. Střílela jistě a přesně.Pár dní před Erlisovým odjezdem si ji zavolali Stařec a Khol. „Lavinie, množí se hlasy, že by ses měla provdat,“ nechodil Khol kolem horké kaše. „A proč?“ nechápala dívka. „Lidé se bojí, že zemřeš bez dědičky nebo dědice a nezůstane tu žádná Zářivá. Bojí se, že ztratí dědictví ohně.“ „A kvůli tomu si mám vzít prvního chlapa, kterého mi předhodíte?“ užasla. „Nebuďte drzá! Prostě teď nemáte nikoho, na koho byste byla vázána, kromě Flise,...
Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi II.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Ležela na zádech, ale panenka byla tak vzdálená! Zkoušela brečet, jenže matka nereagovala na její naléhání. Ta krásná, barevná panenka! Jenže tak daleko. Aby se k ní dostala, to by se musela otočit na bříško. A pak by to chtělo lézt alespoň takový metr. Zkusila znovu zabrečet. Nic. Nestalo se vůbec nic. Panenka se jí nepřiblížila ani o centimetr a i matka byla k jejím vzlykům netečná. A tak se stalo, že se v záchvatu vzteku otočila na bříško. Byla to fuška. Ale ona to nevzdala a nakonec dolezla až k panence. To bylo poprvé v jejím životě, co lezla. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Jak na narkomana II.
Seděla jsem na naší lavičce, naproti Míše. Vzhledem k tomu, ve které čtvrti jsme se nacházely, lavička vypadala trochu jako pár párátek, která jediná zbyla z tlusté vařečky, takže jsem se trochu obávala, že pod námi dřevo praskne. Jediné však, co se stalo, bylo pár zaražených třísek pod kůží, protože jsem si sedla do tureckého sedu. Mohlo být tak jedenáct, půl dvanácté v noci. Tma se stále více snášela a snášela na střechy všech domů kolem, div že je neprolomila a jediné co osvětlovalo malý zničený parčík s pískovištěm a lavečkou, byl pytel hvězd na nebi a poblikávající pouliční lampa, kolem které se shlukovali komáři a hromadně si k ní přiškvařovali nožičky. Bavily jsme se na naše tradiční oblíbené téma: povídky. S Míšou jsem se znala vlastně od první třídy a už...
Do třetice všeho dobrého a zlého IV.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Tak ráda dělala soutěže. Bavilo ji to. Byl to pro ni tvůrčí proces a bylo jedno, zda byla soutěž malovací, psací nebo vyhledávací. Proto zajásala i nad soutěží s názvem DRABBLE. Pozorně si přečetla zadání a pustila se do vypracování soutěže. Pekelně se soustředila a psala a psala. Jenže ejhle, její první drabble mělo pouhých 99 slov. Nedostala tedy ani bod, ačkoliv literárně byla nepřekonatelná. Ale nevzdala to. Za týden vypracovala další drabble. Ke vší smůle mělo 101 slov, takže za něj opět nedostala ani jediný bod útěchy. Tak snad jí to vyjde do třetice! To se ale teprve uvidí. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Letmý polibek III.
Příspěvek do soutěže Drabble.Na podzim v Paříži je tak krásně. Nikdy jsem tam nebyla, ale dovedu si to představit. Jdu po kamenném nábřeží. Listí na stromech, kolem nichž procházím už je zlaté a rudé jako sklíčka ve vykládaných oknech katedrály Notre Dame. Zastavím se, opřu o kamenné zábradlí a shlížím do kalné řeky. Zvedne se vítr. Kdosi stojí vedle mě. Usmívá se, jako by mě rád viděl. Nevím proč, nikdy jsme se neviděli. Bere mě za ruce a ve chvíli, kdy se naše rty dotknou, otevřu oči do reality a jen v duši mi zbyde ten pocit nádherného letmého polibku na břehu Sieny. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Do třetice všeho dobrého a zlého III.
Příspěvek ze soutěže Drabble.Vsadil jsem si v čaroterii. Byla tam úžasná výhra: dvě stě galeonů. Deset stál los. Doufal jsem, že vyhraji. Nepovedlo se. Napodruhé budu mít jistě víc štěstí! Šel jsem do toho. Vsadil jsem opět deset galeonů. Ale zase jsem nevyhrál. Slíbil jsem proto své dívce, že již nebudu sázet. Vadilo jí to, prý zbytečně utrácím peníze, které bych mohl použít na naši domácnost, až se vezmeme. Pak jsem šel kolem sázkové kanceláře a viděl jsem, že další výhra je pět set galeonů. Vsadil jsem tedy opět deset a vyhrál jsem. Má dívka se se mnou rozešla, protože jsem nedodržel slib. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
