Jiskra slunce – Epilog
Půvabná mladá žena seděla v houpacím křesle a šila dětské šatičky. Její kulaté bříško její činnost zdůvodňovalo. Usmívala se, jen občas, když se musela víc soustředit, maličko nakrabatila čelo. Náhle v domě za ní bouchly dveře a ona zvedla hlavu v radostném očekávání. Přišel mladý muž a zlehka ji políbil na ústa. „Jak ses dneska měl?“ pohladila ho po paži. „Výborně, a vy?“ usmál se on. „O moc líp to už nejde,“ odpověděla s úsměvem. Ruku v ruce se vrátili do domu. Jejich rodinné štěstí se zdálo dokonalé. Najednou muž řekl: „Drobečkovi rodiče mají problémy s penězi a brzy se nebudou moct starat o všechny děti.“ „Jen Drobečka přiveď. Může tu bydlet s námi.“ Znovu se na sebe usmáli. Jejich život je naučil...
Jak na narkomana IX.
„Hodláš ho poslouchat?“ „Vypadám snad jako poslušný typ?“ „Ani ne,“ usoudila jsem po zhlédnutí jeho oblečení. Ředitel nás udeřil svým pohledem a jako kněz dále pokračoval ve výkladu. „Hele, jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se zamyšleně a on se jen zasmál. „A jak bys chtěla, abych se jmenoval?“ „Tak jak se jmenuješ?“ „Který jméno se ti líbí?“ „Proč bych měla lidi hodnotit podle jména?“ „Rozum, odškrtnuto,“ řekl šeptem. „Hmm?“ zdvihla jsem obočí. „To nic, jmenuju se Alexander.“ Zachichotala jsem se. „Lexa!“ „Hmm?“ „Mno jen že to není český jméno, že jo.. Vždycky se mi líbily ty cizí jména..“...
Příběh nesmrtelnosti – 6. kapitola – Kdopak to mluví?
Když mi ten večer Eltariel ukázala, kde budu bydlet, netoužila jsem po ničem jiném, než být chvíli sama. Nějak toho na mě bylo moc. No uznejte, mě, člověka, který na sobě neměl sukni od doby, kdy se naučil dupat nožkou, schovávat se pod křeslem a křičet „Ne, já neci, neci!“, nutí nosit dokonce šaty a ještě po něm chtějí, aby jezdil na koni. Jo a jen tak mimochodem má ještě zachránit svět. Divíte se, že mě to všecko trochu zmohlo? Z roztržených zelených šatů, které jsem dala Jaině, aby je opravila, jsem se převlékla do trochu pohodlnější bílé halenky a zelené sukně, hnědý korzet jsem nechala s nedůvěrou ležet na posteli, kde jsem ho našla, protože… korzet? He? Povalovala jsem se na posteli, chroupala nějaké podivné sušenky, které mi kdosi...
W.A. a kouzelné zrcadlo – Kapitola I. – Žena pod růží
„Jsem netvor,“ pomyslel si. „Proč jsi mi dal život? Abych trpěl? Netvor, zrůda.“ Udeřil do zrcadla a to se roztříštilo na milion třpytivých střípků. „Jaká nádhera. Kolik krásy je kolem mě…“ „Waltře, pojď sem!“ křikla stará žena panovačným hlasem. Do pokoje vešel muž a tázavě na ni pohlédl. Ležela na sedačce, která se pod ní prohýbala téměř k zemi. Byla až neuvěřitelně otylá. „Je čas na můj čaj. A přines mi k tomu sladké pečivo. Víš přeci, že musím mít dostatek cukru,“ poručila mu. Muž se otočil na podpatku a odešel z obývacího pokoje. Co nevidět byl ale zpět a v rukou držel stříbrný podnos se šálkem čaje a koblihami. Položil ho před ženu a zdvořile se uklonil. „Jen se posaď, Waltře,...
Hrozba z vesmíru – 3. Obavy
Nyní tedy Mike procitl. Ale to už se na vedlejší posteli začal probouzet i Pete, a Mika opět napadlo, že za to vše může on a jeho bláznivé nápady. Chvilku s pobavením pozoroval, jak se Pete probouzí, a s napětím čekal na jeho reakci, když procitne úplně a zjistí, kde je. Pak si ovšem uvědomil, že situace vůbec humorná není. Vždyť jsou někde, neví kde, neví proč, dokonce ani neví, kdo je unesl. Vybavoval si pouze tvář robota, ale nikoho jiného. Vědomí, že jejich únosci jsou nějací divní, nic neznamenalo, když ani nevěděl, proč mu to tak připadá. Z úvah ho přerušil Pete, který zatím stihl zjistit, že jejich noční dobrodružství nebyl jen zlý sen a v rozčilení vyskočil z postele a začal zběsile pobíhat napříč místností. Sem a tam, tam a sem. Mike se tomu musel začít...
Vzpomínka na mě X.
Šli jsme na autobus. Dveře se naštěstí otevřely automaticky, a tak jsme nemuseli využít jiné možnosti. Byla jsem za tu malou pozornost vděčná. Chytli jsme se páru cestujících jedoucího do mé čtvrti. Autobus byl pořádně namačkaný. Já jsem stála, zatímco Petr seděl na klíně roztomilé blondýnky. „Zvrhlíku“ napadla jsem ho. „Ty si myslíš, že sex je sprostý. Máš urážlivé myšlenky.“ „Myslím si, že sex je hezký mezi dvěma dospělými, žijícími osobami.“ „A co mezi dvěma mrtvými mladistvými?“ zeptal se. Zasmála jsem se. Nevěřila jsem, že to myslí vážně. Jimmyho dům byl od autobusové zastávky blíže než můj. Řekla jsem Petrovi, že chci zkontrolovat mého starého milence. Petr mi pomohl do otevřeného okna. Sám samozřejmě žádnou...
První ročník spisovatelského klání
Každých tisíc let je vybrán jeden ze zástupců rasy, aby získal pro svoji rasu právo na přežití. Tato doba se již nachýlila a zástupci byli vysláni splnit svoji povinnost. Jsou si vědomi důležitosti poslání. Dodnes se vypráví, jak vymřel trpasličí rod, když jejich zástupce nedokázal splnit svůj úkol. Zůstali lidé, elfové, hobiti a lesní víly. Nyní přistoupíme k zadání klání. Váš příběh začíná ve chvíli, kdy se zástupci těchto ras setkávají na magickém místě zvaném Osudová hora. Společnými silami musí otevřít vchod do hory a poté projít a splnit rodové úkoly. Váš příběh bude mít pět částí. Část první: Vyšší moc pozoruje zástupce a jejich spolupráci při otvírání Osudové hory. Po splnění společného úkolu je pouští do hory. Kdo je ona vyšší moc je plně ve vaší...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
