Příběh nesmrtelnosti – 8. kapitola – Amen.
Na nebi nade mnou se honily modré obláčky a vytvářely nádhernou atmosféru letního dne.Až by z té poetiky jeden zvracel. Každopádně, já jsem stejně neměla čas se věnovat počasí a podobným tentononcům. Moji pozornost si totiž plně vyžádala Eltariel, která za mnou přišla s něčím, co silně připomínalo černý latexový obleček, který se hodil maximálně tak na sadomasochistické hrátky. A teď po mně ještě chtěla, abych si to natáhla na sebe! „Tak to teda ne, v žádném případě!“ El se na mě zmučeně podívala. „Co ti zase vadí? Tohle je normální oblečení elfských bojovnic.“ Znechuceně jsem pohlédla na tu lesklou černou hromádku, kterou mi podávala. „Ne. Hele, El, chápu, že máte nějaký svoje zvyky. A taky jsem ochotná se dost přizpůsobit. Ale...
Srdce duše čistá
Jen otevři srdce, duši svou…Když slunko ráno vstává, noc v království svém spává, rozhlédneš se po kraji a víš, že zase uvidíš. Slétl k tobě z nebes dolů, že napíšete báseň spolu. Jen srdcem duší čistou dál, vždyť psát může žebrák ba i král. Jen ten, kdo hlavu v jeho rukách mívá, ten, kdo srdcem se dívá, jen ten spatří jeho tvář, však na všechny dopadá jeho zář. Křídla průzračná láskou bílá duše úžasná píseň zpívá. Jen otevři srdce, duši svou, poletíš s ním tou krajinou. Krajinou zázraků nádherou bez mraků. Až sletíš dolů k nám, Nezapomeň!! co ti dal. Redakční úpravy provedla Janel...
Hrozba z vesmíru – 5. Odlet
Část 2: Temná planeta Jednoho dne je naložili do kosmické lodi. Ve chvíli, kdy zrychlení lodi naznačovalo, že opravdu z této hrozné planety odlétají, si oba dva velmi oddechli. Jak se zaradovali, když viděli, že jejich únosci nechali okna zprůhledněná, a přestože v lodi bylo pořád ještě to příšerné zelenavé světlo, které Bytostem připomínalo domov, a jež pro ně bylo přirozené (Mike s Petem si na ně ovšem nikdy nezvykli), tak za okny již příšerná dvě zelenavá slunce nezáří, ale je tam krásně černo s občasnými tečkami hvězd. Jak už se těšili domů! Na svou rodnou Zemi, žluté Slunce, zelenou svěží trávu, les, potoky a řeky, čerstvý vzduch a vítr, který jim zčechrá vlasy. Vždyť už tak dlouho byli zavřeni jen mezi čtyřmi stěnami, že si jen matně vzpomínali, jak to...
Tanec smrti I.
Mluvily jsme o vrahovi pořád dokola a nemohly jsme přestat. Pokoušely jsme se na něj nemyslet, vymazat ho z paměti. Jenže pak se o něm některá z nás zase zmínila a už se hovor točil kolem něj. Všechny jsme byly nervózní. Ne, že bychom si to připouštěly. Braly jsme to všechno jako pořádný nesmysl. Ale nervózní jsme byly, to mi věřte. Protože k vraždě došlo tak děsně blízko. Protože obětí byla holka v našem věku – holka jako my. „Dívej se na to tak“ řekla Dawn, když si zapínala bílou hedvábnou halenku. „Aspoň se ta holka nemusí starat o hledání partnera na ples.“ „Jsi nechutná“ řekla jsem. „Opravdu“ souhlasila Dawn. Bylo to v úterý po tělocviku. Šatna byla plná dívek, pokoušejících se rychle obléknout, protože spěchaly. Horký, parný vzduch byl naplněn křikem a...
Hodiny
Vítr si venku pohrává si listy… je totiž pozdní listopad a já už se těším domů. Už už chci zavřít krám, když v tom ke mně přijde podivný návštěvník a já teď lituji, že jsem ho nebral vážně a neuposlechl jeho rad… Byl pozdní listopadový večer, vítr si pohrával s barevnými listy a sem tam na zem dopadaly chladné kapky deště. Myslel jsem na to, že již brzy budu doma, sedět u krbu s hrnkem čaje, číst si knížku… ,,Hezký večer,“ vytrhl mě z přemýšlení čísi hlas. Zvedl jsem hlavu a podíval se ke dveřím. Stál tam postarší pán v ošuntělém kabátě, staromódní, avšak upravený. V ruce držel balíček a šel směrem k pultu. ,,Potřeboval bych opravit moje hodiny. Včera se rozbily a bez nich jsem jak bez času,“ řekl klidně, měl sametový hlas a ani...
Království Araxie – Část II. IV. Hospůdka U Starýho mola
Jak tak běžel nočním lesem, došla Netykovi jedna hrozná věc. A to, že jeho popravou celá ta záležitost neskončila, a že se bude muset nějakou dobu skrývat, jak se dá. Když ho vzbudila ohlušující rána a pak ten hrozný řev, ihned pochopil, že jdou po něm a vzal nohy na ramena.Vítr sílil a blesky tančili nad korunami stromů. Už po pár minutách běhu zvuky pronásledovatelů skoro utichly. Jen tu a tam se k němu nocí doneslo podivné zaječení. Proto běžel dál, dokud se nesvalil do trávy na kraji lesa. Slunce vystoupalo nad louky a lesy a Netyka pořád spal. Bodavé světlo, dokonce ani veliká masařka objevující chlupaté dutiny jeho velikého nosu jej nedokázaly vytrhnout ze sna. Z pěkně ošklivého sna. Netyku se v něm pokoušel chytit zvláštní oválnou věc se čtyřma nohama....
Noty
Co chceš, zahrají…Noty skáčou po lince krásné je hrát uvidíš po chvilince co chtějí světu dát. Skočí ti do dlaně dej si je k uším poslouchej jen je co chtějí tuším. Hrají lásku někdy vzdor zahrají ti krásu i dřevěný vor. Co chceš, zahrají slunce nebo barvy určitě se tím netají umí i v jablíčku larvy. Zahrají zemskou krásu i čistotu tvého hlasu umí i vesmír hvězdu či mrak je to prostě tak. Musíš jen ztišit svůj běh nastavit uši své poslouchej a klidně lež na zádech určitě je uslyšíš ty i děti tvé. Redakční úpravy provedla Janel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
