Těžká vteřina – Část druhá
Druhá část právě začíná Hned jak překročili zástupci národů práh jeskyně, s duněním se za nimi zavřela. Útulná malá místnost vyhlodaná do kamene zubem času, či snad mořskou vodou na počátku tvoření světa? Vhodně doplněná o dveře? Jaj, někde je chyba. Žádné dveře tu nejsou. Spíše to vypadá jako by se skála na okamžik rozestoupila a pustila do svého nitra další návštěvníky. Prostor uzavřený, ale díky páru loučí to nebylo tak zlé. Hobit poskočil radostí, když našel v růžku útulnou, malou postýlku. Nedaleko stálo i křeslo hobití velikosti s bílou vlněnou dekou. Ještě tu schází moje dýmka s tabákem… pomyslel si. Však než stačil dodat: Ach jo.. Už před ním na malém stolečku ležel oblíbený tabák s dýmkou i dřívko na zapálení. Pohodlně se usadil do křesílka. Zmrzlé nožky...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 2. kapitola
Druhá část příběhu právě začíná. „To bylo jako co,“ mračila se elfka a setřepala ze sebe většinu mouky. „Myslela jsem, že zde mám zachraňovat vlastní rasu. Kdybych měla ráda levný triky, zajdu si do jakéhokoliv lidského brlohu.“ „Kdybych já měla ráda mastné vlasy a špičaté uši, zajdu si zas do elfího pelechu,“ reagovala na urážku lidská slečna. „No dovol, zrovna před měsícem jsem zmokla. Takže si vlasy dalších deset let mýt nemusím,“ elfka se zatvářila uraženě. „Ehm… no tak…. Máme přece důstojnější poslání než dohadovat se o nadřazenosti jednotlivých ras,“ snažila se zasáhnout do počínající hádky Vyšší moc. „Jenom lituji elfské muže, pokud jejich ženy vypadají takhle,“ nedala se odbýt lidská potvůrka. „Nos máš větší než Vítězný oblouk, plochá jak deska,…. Kdybych...
Část druhá – O hrdinství a krvi
Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...
Kamenný strom
Druhá část právě začíná Čtveřice vstoupila do hory a než učinila další krok, hora se opět uzavřela. Víla přitiskla své tělíčko hlouběji do hobití náruče. Třásla se a doufala, že brzy bude po všem. Naštěstí člověk zapálil louči a spolu s princeznou vedl skupinu. Maličká víla se uklidnila, když se mohla soustředit na plamen. Snažila se nevnímat chladné stěny jeskyně. Po několika minutách vešli do vstoupili do jeskyně. Uprostřed stál kamenný strom. Jeho větve byly obaleny krápníky a vypadal, že se každou chvíli zřítí. Na jedné z větví byl připevněm pergamen. Čtveřice k němu došla a přečetla si první úkol. Bývaly doby, kdy slyčný lid uměl vdechnout život stromům či kamenům. Dnes nastal čas, kdy bude třeba ono umění znovu použít. Princezno, je jen na tobě, zda svůj...
Tisíciletí čtyř – 2. část
Druhá část příběhu právě...
Zkouška posledního rodu – Část druhá
Druhá část příběhu právě začíná. Všichni čtyři bojovníci právě stáli ve spoře osvětlené jeskyni a lehce vyděšeně koukali kolem sebe. Před nimi nebylo nic než jen malý otvor zavalený balvany a vedle něj ležela na zemi mistička, v níž byly čtyři kamínky a cedulka s nápisem. Rytíř okamžitě přistoupil k cedulce a začal nahlas předčítat: Každému z vás jeden kámen patří a symbolizuje váš rod. Splníte-li lsti a nástrahy pro váš rod uvnitř jeskyní a vložíte kámen do otvoru jemu určenému, váš rod bude i nadále hrdě nosit své jméno na planetě zvané Země. Pokud ale úkol nesplníte, kámen se změní v prach a s ním i všichni členové vašeho rodu. Nyní pozvedněte svůj kámen, jež znamená váš osud. Nastala chvíle ticha a víla pozvedla misku s kameny, z níž si každý vybral ten svůj....
Za lepší zítra II. – Mlha prokletí
Druhá část Spisovatelského klání právě začíná „To je divné. Odkud se vzaly ty pochodně?“ přemýšlela nahlas Beatriz a udiveně se dívala kolem sebe. „No, to je přece jasné. Prostě… prostě…“ víl se snažil odpovědět něco rozumného, i když absolutně netušil, co dělají čerstvé hořící pochodně v kamenné chodbě, kterou nikdo nenavštívil celý tisíc let. Kráčeli v husím pochodu, ve předu vedla celou skupinku Graciela rázným, pro elfy typickým krokem, za ní, tak, aby jí stačila, poklusávala Beatriz, pak Susannen a na konci byl Ulm, viditelně kulhající a bledý bolestí, ale tak ztřeštěný na to, pomyslela si Graciela, aby si to nechal aspoň trochu vyšetřit a obvázat. I když se ta zrzka sama nabízela! To Graciela nechápala. Ona by oibitovi nepomohla, ani kdyby umíral. Ani kdyby...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
