Alice: Nejpodivnější případ – 5. část

Alice se celá třásla a jen silou vůle se držela, aby se nerozbrečela. Její budoucnost je nejistá. Ta slova se jí stále honila hlavou, zatímco sledovala vrbovou ženu, jak se stará o Terezku. „Ta dívka tu nemůže zůstat,“ pronesl jeden ze starců. Alice se zarazila. „Prosím?“ zeptala se nevěřícně. „To nemyslíte vážně! Přeci ji nehodláte vyhodit? To nedovolím!“ S každým dalším slovem zvyšovala Alice hlas, až nakonec křičela jak smyslů zbavená. „Mladá dámo, laskavě se uklidněte a přestaňte na nás ječet v našem vlastním domě,“ odsekl jí druhý muž. Kdyby byla Alice klidná, poznala by z jeho pohledu, že by si měla dávat pozor. Alice však byla vše, jen ne klidná. „Mně je úplně ukradené, komu tahle pastouška patří!“ odsekla mu. Místo odpovědi jí přistál na...

Alice: Nejpodivnější případ – 4. část

Průchod tentokrát vedl doprostřed pole. Kolem Alice a Vypravěče rostlo obilí, kam až oko dohlédlo. Alice netušila, jaký druh to je, ale byla si jistá, že by se stačilo zeptat Vypravěče a ten by bez váhání odpověděl. „Proč jsi mě vzal zrovna sem?“ otočila se Alice k Vypravěči s rukama zapřenýma v bok. „Jestli ti to přijde vtipné, tak se pleteš.“ Vypravěč se jen pousmál, uchopil Alici za ramena a otočil ji. Poté ukázal rukou. Alice sledovala směr, kterým ukazoval. Nejdříve neviděla vůbec nic. Po chvíli však dokázala zaostřit na siluetu domku. „To nešlo ty dveře otevřít blíž tomu domku?“ zaúpěla. Odpovědí jí byl pobavený smích. „Ještě se mi směj. Zkus si představit, jak mi asi je. Kolem mě se dějí prapodivné magické věci. Nějaký cizinec otvírá uprostřed ničeho dveře...

Alice: Nejpodivnější případ – 3. část

Alice zalapala po dechu a prudce se otočila. Stále za sebou viděla dveře vedoucí zpět do lesa. Ona sama však stála uprostřed náměstí. Navíc vypadalo úplně jinak, než byla zvyklá. Rozhlížela se kolem sebe a snažila se pochopit, co se děje. Všímala si, jak si ji lidé měří zkoumavým pohledem. Z některých cítila strach, z jiných odpor. Absolutně nechápala, co se děje. „Vítejte v Tajemném městě,“ pronesl ten neznámý muž. „Rád bych vás upozornil, že nebýt té holčičky, nikdy bych vám dveře neotevřel. Jste zde jen proto, abyste ji přesvědčila, že se má vrátit zpět domů. Mimochodem, já jsem Vypravěč,“ zakončil svůj monolog a napřáhl ruku k pozdravu. „Alice,“ vydechla Alice překvapeně a automaticky přijala nabízenou dlaň. „Co je to Tajemné město a proč na mě...

Alice: Nejpodivnější případ – 2. část

Celý týden Alice procházela město křížem krážem a snažila se zjistit něco o tom, kam mohla Terezka zmizet. Dokonce i policie jí vyšla vstříc a oficiálně ji zapojila do pátrání. Což jí pomáhalo u lidí, kteří by se na ni jinak dívali nedůvěřivě a nic by jí neřekli. Ne, že by se jim divila. Když se ráno podívala do zrcadla, díval se na ni obličej ztrhané ženy s vaky pod očima a vystouplými vráskami. „Ali, ty máš fakt šlehu,“ zašeptala a ošplouchla si obličej ledovou vodou. „Máš už toho dost, holka. Potřebuješ vypnout,“ mluvila k zrcadlu. „Vyrazíš si dneska ven, třeba na Kotel na vyhlídku. Můžeš zavolat Simče a cestou zpátky se můžete zastavit na pivu,“ pokračovala tiše. Ještě než začala vymýšlet důvody, proč by se dál měla věnovat pátrání, rychle...

Alice: Nejpodivnější případ – 1. část

Že ten den nebude normální, tušila Alice již od probuzení. Nejen, že se jí nechtělo vstávat z postele. Při pohledu na povlak polštáře navíc zjistila, že její nová barva byla vadná a místo aby zůstala ve vlasech, zbarvila povlečení i polštář do černa. „Nemáš si je kupovat ve večerkách, Alice. Pořád ti to říkám, ale ty ne. Musíš šetřit každou korunu,“ povídala si sama pro sebe, zatímco házela polštář – stále ještě nesvlečený z povlaku – do pračky, aby se ho pokusila vyprat. Byla ráda, že je víkend. A hlavně, že má za sebou ten děsný případ. Nenáviděla, když musela přijímat zakázky, při kterých měla získávat informace na jednoho z rozvádějících se partnerů, které by poté mohly být použity jako důkazní materiál u soudu. Jenže právě...