Třináct vlajek – 2. kapitola

Námořní bitva

Zpáteční plavba byla od počátku náročná. Silent Arrow vyplula z Umberty ještě před svítáním za slušného větru. Po pár hodinách plavby se však vítr nečekaně obrátil a hnal loď doprava. Na palubě bylo jen několik námořníků vcelku střízlivých, a tak poslední plachtu museli skasat Tim s Frankem. Ten, když se vrátil za kormidlo, zjistil, že je vítr naprosto vychýlil z trasy a zahnal mezi jakési skalnaté ostrůvky.
A aby toho nebylo málo, na palubu se přišel podívat kapitán nalitý jak žok a ztěží držící rovnováhu na svých tenkých nožkách. Samozřejmě si to namířil k zádi. Několik kroků před Frankem se zapotácel, zastavil a zamžoural okolo sebe.
„Pane Phoolsone?“ škytl po chvíli. „Pane Phoolsone, vy nás chcete zabít!“ V tu chvíli loď prudce poskočila dopředu. Vítr se opět stočil správným směrem. Byla spuštěna čelní plachta a loď se začala pomalu sunout vpřed. Kapitán stál u kormidla a opíral se o ně z opačné strany než Frank, který se snažil jemně vyrovnávat kurz a přitom se vyhýbat všem ostrůvkům.
„Pane Phoolsone, vy můžete být rád, že jsem tak trpělivý, protože tohle jste opravdu přehnal!“ blábolil nepřetržitě pan Bow. „Tuhle vaši zkratku jste měl předem nahlásit a nechat posoudit, až pak tudy plout! Já vám říkám, pane Phoolsone, že vy nás jednou zabijete!“
Frank v tu chvíli opravdu vypadal, že by nejraději kormidlo utrhl a umlátil jím kapitána k smrti, ale místo toho jen opatrně stáčel loď podle větru. Timovi bylo jasné, že s jiným kormidelníkem by Silent Arrow daleko nedoplula.
„Jen ať tu není mělko…“ opakoval si Frank.
„Time,“ ozval se po chvíli, „potřebuju, abys stál na přídi a díval se, jestli neplujeme na skaliska. Bude-li třeba zatočit, upaž rukou do strany, na kterou mám otáčet!“ Tim se tedy rozběhl na příď.
V tu chvíli se slunce vyhouplo nad obzor a zalilo moře krvavou září. Nad hladinou se začaly tvořit obláčky mlhy. Tim na přídi občas zvedl tu či onu ruku do strany, ale Frank naváděl loď skvěle i bez jeho pomoci. Zrovna se složitě stáčeli okolo vysokého skaliska, když se mlha zvedla a zahalila palubu.
Tim se otočil k zádi a hledal kormidlo. Po chvíli poznal jeho siluetu i siluetu Franka za ním, rozeznal i kapitánovu žabí postavu opřenou opodál, ale nebyl si jistý, zda Frank vidí jeho.
Kormidelník na Tima v dalším momentě zamával a Tim se vrátil na svou pozici ukazatele. Hleděl do mlhy a snažil se rozeznat jednotlivé útvary. Navigoval Franka do jakéhosi prostorného tunelu mezi dvěma dlouhými skalisky. Mlha začala k radosti celé posádky řídnout.

Tim už se chystal vrátit na záď, když na konci úžiny spatřil v trhajících se chuchvalcích mlhy veliký stín. Rudé světlo spolu s mlhou vytvářelo snové zbarvení okolí. Tim se rozběhl ke kormidlu.
„Loď!“ křičel už od poloviny paluby. „Před námi je loď a blokuje výjezd z úžiny!“
„Zastavit nestihneme!“ křičel Frank. „Skasat plachtu nestihneme a vítr nás žene pořád dál!“
„Že jsem vám to ale říkal, pane Phoolsone!“ vykřikoval kapitán.
Paluba se začala plnit námořníky. Přišel se podívat i kuchař.
A právě tehdy mezi obláčky mlhy zahlédli vlajku. Vlajku, která ostře kontrastovala se světlou oblohou. Ten pohled všechny ochromil. Dokonce i kapitán zmlkl. Vzápětí se kuchař prudce otočil k posádce.
„Dagger!“ zachroptěl a pokřižoval se. Teď už to viděl i Tim na zádi. Na černé vlajce se skvěla bělostná lebka, která měla do týla zabodnutou dýku. Zkrvavená čepel jí vylézala z rozevřených čelistí jako lesklý jazyk. Při tom pohledu Timovi přeběhl mráz po zádech.
Blížící se zkáze nešlo nijak zabránit. Loď se v úžině otočit nedala a vítr ji hnal nekompromisně vpřed.
„Máme šanci!“ vykřikl náhle Frank a upoutal tak pozornost celé posádky. „Dagger nekotví v úžině, ale až pár desítek metrů za ní. Když se hned na konci úžiny otočíme na kotvě, obeplujeme ji… Ale bude třeba odrážet útoky. Ještě že jsme nenarazili na Firefly s jejími čtyřiceti kanony!“
V tu chvíli se kapitán až zázračně vzpamatoval. Vstal, dal ruce v bok a zavelel mocným hlasem:
„Tak do toho, posádko! Pan Phoolson nám možná zachrání kůži, ale musíte sebou hejbnout! Připravit kotvy na pravoboku, spustit plachty na prvním stěžni, nabít kanony na levoboku!“
Na Silent Arrow posádka ještě nikdy tak dobře nepracovala. Loď byla odlehčena o polovinu nákladu mouky a soli, kanony z pravoboku byly přesunuty na levobok a všech osm jich bylo nabito, plachty spuštěny a kotvy nachystány. Silent Arrow čekala na svou chvíli. Čekala bez hlesu na střet s Dagger.

Náhle jako blesk prořízl ticho výstřel z děla a první stěžeň Silent Arrow se zlomil jako sirka. Na palubu s rachotem dopadly dvě dělové koule propojené silným řetězem a probořily se prkny do podpalubí. Loď se nahnula na bok a stěžeň se i s jeho napnutými plachtami skácel do moře. Vzniklá vlna hodila kocábkou o protější stěnu úžiny. Kanony se rozjely přes celou palubu a ničily vše, co jim přišlo do cesty. Nakonec prolomily zábradlí a skončily ve vodě. Kotvy na tom byly podobně. Muži ztratili hlavu, pobíhali po palubě a ječeli hrůzou. Záchranný plán byl v troskách, stejně jako loď.

Frank jako jediný zachoval chladnou hlavu a jal se spouštět na vlny záchranný člun. Tim mu přispěchal na pomoc.
„Otáčí se!“ hulákal námořník na přídi. „Ta loď pluje k nám!“
„Pomozte nám! Zachráníme se!“ nevzdával se naděje Frank.
„A ty si myslíš, že jim unikneme ve člunu?!“ řval na něj muž se skotským přízvukem.
„Plují proti větru, mají spoustu nákladu a vesla je pohánějí jen ztěží! Nejsme od Umberty daleko, zvládneme to!“ Jestli něco Frankovi nechybělo, tak přesvědčivost. Pět dalších mužů spustilo druhý člun a zanedlouho se začali naloďovat. Frank převzal velení a Tim pomáhal se čluny.
Dagger si nejspíš uvědomila, že jim kořist uniká, a vyslala k nim další salvu. Posádka Silent Arrow panikařila čím dál víc. Všichni se vrhnuli na záď ke člunům, bezhlavě skákali do vody a přeplněné čluny se potápěly.
Na palubě už zůstali jen Frank s Timem.
„Doufám, že umíš plavat!“ křikl Frank, když skákal za ostatními.

Tim plavat neuměl. Nikdy neměl možnost se to naučit. Stál na palubě a přemýšlel, zda je lepší se utopit s vrakem lodi, nebo se utopit ve člunu. Dagger mu však nedopřála více času na rozmyšlenou, neboť se rozhodla sestřelit další stěžeň. Loď se prudce nahnula dopředu a začala nabírat vodu.

Vzápětí se Tim ocitl obklopen tyrkysovými světélky. Zběsile kopal nohama a mával rukama. Podařilo se mu vyhoupnout nad hladinu a zhluboka se nadechnout. Zpozoroval, že se nachází v úzkém prostoru mezi dvěma loděmi a Dagger se neustále blíží. Jestli se nezastaví, jistě Tima rozdrtí! Při té představě se Tim nalokal slané vody a potopil se pod hladinu. Jeho obří holínky plné vody ho stahovaly dolů, stejně jako přezka jeho opasku. Tim se naposledy vytáhl nad hladinu na dost dlouho, aby se stihl nadechnout, když vtom něco dopadlo do vody vedle něj a popadlo ho to za nárt holínky. Než se Tim nadál, to něco ho táhlovodou níž a níž. Druhá holínka jej brzdila, jak nabírala vodu, a Timův nos a ústa se plnila slanou vodou, kterou se nutil nepolykat. Klesal dál. Pokusil se otevřít oči, ale kvanta vody mu zamlžovala výhled.

Zahlédl rozmazaný obraz ruky chytající se jakéhosi provazu a vzápětí ucítil, že prudce stoupá, levou nohou napřed. Vylétl nad hladinu extrémní rychlostí a půl vteřiny zůstal hlavou dolů viset ve vzduchu, než dopadl tvrdě, hlavou napřed, na prkennou plochu. Stisk na nártu povolil a Tim se divoce rozkašlal. Ležel na prknech a hlava se mu točila. Oči ho pálily, v uších mu pískalo, přesto však nad sebou rozeznal siluety mužů i rozhovor, který mezi sebou vedli.
„Dobrý, myslím, že jsou všichni ve člunech…“
„To jsem rád. Dneska jsem fakt neměl náladu na mordování!“
„Lenc a ostatní už prohledávaj ten jejich vrak, ale myslím, že toho moc nenajdou. Ti blázni všechno vyházeli do moře. Škoda, mouka by se hodila.“
Tim spatřil, jak se nad ním jeden z mužů sklonil.
„A co tenhle? Je to ještě děcko. I když teda pěkně vytáhlý děcko!“ Tim přestal kašlat a pokusil se vstát. Muž ho podepřel a pomohl mu. Tim se na něj zadíval a udiveně vykoktal:
„Vy-vy jste mě zachránil?“ Jeho hlas zněl přiškrceně a sípavě. Timovi to připomnělo kuchaře ze Silent Arrow.
„Já ne!“ zasmál se oslovený. „To byl Jack.“ Tim si ho zarudlýma očima prohlédl. Byl to muž po třicítce s rezavým plnovousem a s lahvově zeleným třírohým kloboukem na hlavě. Nepůsobil nijak děsivě. Spíš Timovi připomínal malého kluka, co má něco za lubem.
„Jack?“ opakoval Tim a s otázkou v očích se otočil na druhého muže, držícího zdobný dalekohled.
„Kdepak,“ zakroutil zrzek hlavou. „Abys našel Jacka, budeš muset nahoru!“ A ukázal do lanoví. Dagger měla daleko vyšší stěžně než Silent Arrow a také měla o jeden víc. Timovi se pořád ještě točila hlava, ale rozhodl se svého zachránce najít.
Chytil se lanového žebříku a vyhoupl se na první příčku. Druhou nohou se zapřel o další příčku, ale noha se mu v mokré holínce prudce posunula a sklouzla z příčky.
A pak jej pohltila tma.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *