Moje první hůlka

Když jsem dostal dopis o přijetí na Bradavice, vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Byl jsem plný očekávání, ale trochu jsem se i bál. První položkou na seznamu byla Hůlka či kouzelné párátko. Rozhodl jsem se tedy pro hůlku. Zašel jsem do malého krámku na Příčné ulici – U Ollivandera. Poté, co jsem vstoupil do dveří, na mě pohlédl pan Ollivander. Dal mi do ruky cypřišovou hůlku. Jemně jsem s ní máchl a vypadaly mu všechny vlasy! S hořkým obličejem mi dal druhou. Po máchnutí jsem mu zapálil nový kabát. Ale ta třetí… V mé ruce jen zářila. Vybrala si mě.

Prázdniny

Jsou prázdniny, období klidu. Všichni jsme tak nějak na začátku rádi, že nemusíme plnit úkoly, eseje, mimořádné domácí úkoly a bůh ví co ještě. Později se to ale změní. Ke konci těch dlouhých prázdnin nám začíná chybět ten shon, když nestíháme uvařit lektvar nebo procvičovat kouzla do Obrany proti černé magii. Nakonec nám budou chybět i profesoři a jejich hodnocení! Však si to přiznejte, jak vždy nedočkavě čekáte na hodnocení všech úkolů, které jste napsali! O prázdninách máme ale čas si naplánovat všechno, co budeme chtít udělat v dalším roce. Například které předměty si zapíšeme. Takhle to alespoň vidím já.