Dvacáté okénko: Vločka

Sněhu jsou všude kupy, sype se a cinká v závějích… Dnes ale dopadla na vrbu neobvyklá a výjimečná sněhová vločka od Barbary Arianne Lecter, podívejte…    

Dvanácté okénko: Adventní vrba

Dnešní okénko adventního kalendáře přináší hravou básničku, akrostich, od vrchní slečny žáby, Barbary Arianne Lecter. Dívejte se pozorně, ať Vám neunikne žádné poselství… * Vločky z nebe pomalu slétají, roztančí se na promrzlé zemi, ba i rampouchy na stromech zpívají: adventní nastává čas! Až zvonek se rozezní, doběhneme ke stromečku, vezmeme si od Fleutýny pár epesních dárečků. Pak nový rok zaklepe na dveře, těkáme očima, kdopak je otevře, na nebi ohňostroj vykreslí barvy i tvary! A zas další rok bude ten tam. Redakční úpravy provedla Helenia...

Valentýnka od Barbary Arianne Lecter

Pro Kate Reseu, žáby a chlupaté ponožky Kate Mám pro Tebe citát KVAlentýnu! „Červená a zelená spolu kvačí ruku v ruce jako panáčci na semaforu pro chodce!“ Doufám, že to je dost zamilované! ♥ Žábová 8D *** Mým hradním žábám z HK Moje zelené nevymáchané tlamičky! Vraťte se mi z teplých krajů. Už mi tu v redakci moc chybíte! Zastupující šéfová ♥ *** Mým chlupatým ponožkám Bez Vás by mé noci byly chladné. Díky za to, že jste!...

Bestie

Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....

Zamrzlá krajina

Jen jediná dívka nesoucí srdce mimo svou hruď může změnit sníh a led v zelenající se pláně. Jen ona jediná nese si tajemství v krvi…Sněhové vločky se zvolna snášely k zemi a zahalovaly stopy nepočetné skupiny poutníků směřující k vesnici Gorf. Neustupující mráz a zima nutily obyvatele vesnice, aby byli zavřeni ve svých domovech či zaměstnáních. Lecrom, vůdce poutníků, zahalený v dlouhém kabátci zabouchal na dveře hostince „U Černé žáby“. Vývěsní štít v podobě ropuchy zaskřípal, když se do něj opřel studený vítr, a klika dveří cvakla. Dveře se pootevřely jen natolik, aby mohli poutníci vejít do hostince, a opět se zavřely. V malé, útulné, teple vyhřáté místnosti obložené dřevem rychle roztálo několik vloček, které sem vletěly, a nechaly po sobě...