Pohádka o zrcadle v duši

Na jednom kopci beze jména stál skleněný zámek. Stál tam dlouho a nikdo nevěděl, jestli v něm někdo žije. Kdysi dávno k němu jezdila spousta lidí. Někteří ze zvědavosti, někteří se doslechli, že v něm bydlí krásná princezna, co čeká na vysvobození. Nikdo se ale nevrátil. Takže časem proud zájemců řídl a řídl, až ustal docela a o zámku se začalo mluvit jako o začarovaném. Ve vesnici, daleko od skleněného zámku, žila chudá rodina. Měli dva syny, jednu dceru a osla. To, co jim chybělo na movitosti, to jim vyvážila láska. Rodiče milovali své děti, děti zase ctily rodiče a nikomu nevadilo, že nemají nadbytek. Ale jak šel čas a děti rostly, docházelo rodičům, že je budou muset vyslat do světa. Zavolali si tedy oba syny a otec k nim promluvil: „Chlapci, jste již velcí,...

Terkutuk keajaiban – mlžné tajemství

Když jsem vešel, uhodil mne do nosu obvyklý zápach starých vesnických hospod. Směsice dýmkového tabáku, zvětralého piva a lidských výparů se mísila s pachutí připáleného jídla a odérem nespláchnutých toalet. Už jsem se chystal dveře znovu zavřít a pokračovat jinam, když mi o nos zavadilo něco jiného. Vůně čerstvě nasekaného dřeva. Vzpomínky staré snad milion let a únava možná ještě staršího data nakonec rozhodly, že jsem zůstal.Zamířil jsem ke stolu v nejzazším koutě místnosti kousek od krbu. Hostinský, jakých se už moc nepotká, přede mne automaticky postavil pivo a vytáhl bloček. „Co to bude, mladej pane?“ „Co mi nabídnete, vašnosto?“ přešel jsem automaticky na jeho styl mluvy a on se rozhýkal. Když se konečně uklidnil, otřel si oči...

Citátové drabble IX. od Andrewa

Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Za sedmero vodními elektrárnami žila rodina. V bytě 2+1 se tísnili táta, máma a tři děti. Ačkoliv mnohdy obědvali jen krupicovou kaši, nestěžovali si. Auto neměli, všude chodili pěšky, a kam pěšky nedošli, tam jel autobus. Ovšem jen výjimečně, protože krize je krize. Táta dělal v továrně a máma vypomáhala jedné bohaté paní s domácností. Kdykoliv přišla, obdivovala krásu kolem. Stokilová domácí paní kolébavou chůzí procházela dům a závistivě sledovala pobíhající mámu. Nechápala, jak může být pořád tak čilá, když ona sotva chodí a všechno ji bolí....

Citátové drabble IV. od Andrewa

Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IV., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Všechno, co se dá spravit penězi, je laciné.“ – Erich Maria Remarque. Vstal a okamžitě si zase sedl. Chytil se za hlavu a zaúpěl. Včera to trochu přehnali a teď za to platí. Navíc… vzpomínal. Něco se stalo, ale…co? Nemohl si vzpomenout. Když zazvonil zvonek, hlava málem praskla. „Ty vypadáš,“ zasmál se Jarek. „Spals?“ „Nevím.“ „A co se včera stalo? Víš?“ „Nevím,“ zabručel. „Srazils toho Novákovic kluka. Je v nemocnici.“ Vykulil oči, dech se v něm zastavil. „Je to vážný?“ „Nevím,“ pokrčil...