Desáté okénko: Zimní dobrodružství

Začal nám další týden předvánočního času. Vrba jej zahájí milým double-drabble, které sepsala Sally-Ann Olson. Přečtěte si příběh o jednom zimním dobrodružství…

*

Byla noc a ona zažívala to největší dobrodružství svého krátkého života. Padala k zemi. Zpočátku to byl pořádný sešup, ale jak se dostávala do spodních vrstev, kde pěkně mrzlo, její pád se zpomalil. Teď se už jen tak lehounce snášela společně se svými sestrami, rozhlížela se po světě pod sebou a hledala to nejlepší místo k přistání.

Ve tmě pod ní blikala světýlka, někde seskupená do velkého chumle, jinde zcela osamocená. I tak ale poznala, že svět je mnohem větší, než si kdy mohla představit.

Kde asi přistanu? pomyslela si. Možná někde mezi lidmi, to by se mi líbilo. Ležet na střeše nějakého domu a pozorovat je… nebo v lese na nějakém stromě, třeba na vrbě… Hlavně neskončit někde v pustině.

Zem se přiblížila rychleji, než by si přála. Jen tak tak stihla využít síly větru a zamířit si to k většímu seskupení světel. Tak střecha to nebude, pomyslela si zklamaně, než dopadla na něčí rukavici.

„Vidíš? Každá je úplně jiná!“ řekl starší chlapec své malé sestře, která sledovala vločky na jeho dlani.  

To vůbec není špatný konec, pomyslela si šťastně vločka, když spatřila zářící oči dívenky. Vítr k ní na rozloučenou zanesl melodii koled. Potom se začala pomalu rozpouštět.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.