ŠKM – Střípek porcelánu

Byl krásný červnový den, který však teplotami připomínal spíše červenec. Ačkoli byl zámek postaven ve velmi moderním stylu a se spoustou technických vynálezů, od nepříjemného horka a dusna zatím žádný pomoci nemohl.

I přes vysoké teploty však zůstával pevný denní program, který bylo třeba dodržovat. Král s královnou se účastnili zasedání rady a zahradních slavností či koncertů. A děti musely pokračovat ve svém vzdělávání.

Princezně Magdaléně dnes čas vůbec neutíkal. Seděla v pokoji vyhrazeném pro vyučování spolu se svým mladším bratrem. On právě zápasil s výpočtem několika matematických příkladů. Magdaléna se snažila poslouchat výklad učitele o místopisu států Evropy. Bylo to však velmi náročné.

Venku svítilo slunce a všechno tolik lákalo k procházce v přírodě. A Magdaléna musí sedět v učebně a poslouchat nějaké nesmysly o království, které už 200 let dávno neexistuje. To prostě není spravedlivé.

Zrovna byla uprostřed myšlenek na tajný útěk. Stačilo by jen počkat, až se učitel otočí k mapě, a pak nenápadně rychlými kroky přeběhnout pokoj až ke dveřím a hurá do stájí. A…

„Princezno, posloucháte mě?“ vyrušil najednou Magdalénu z úvah přísný hlas. Rychle se snažila obrátit svou pozornost zpět k dění v učebně. Ale vůbec netušila, co se zde v posledních několika okamžicích dělo.

„Jistě vám nebude činit problém mi na mapě ukázat bývalé hranice Království koruny české, že ano?“

Magdaléna se zarazila. Ten název nikdy neslyšela. Jak by také mohla, když se zrovna zaobírala mnohem důležitějšími věcmi. Ale snad to nebude tak složité. Prostě se podívá na ten kus mapy a bude to. Princezna se pokusila nalézt nějaké známé body. Tady je jejich země, tady Francie. Tam Rakouské císařství, kde bude jednou také vládnout žena. Pak nalezla malou zemi, která byla ohraničená horami. To bude ono. Vítězoslavně zapíchla prst do mapy a usmála se na učitele.

„To je Švýcarsko, Vaše Výsosti. Musíte trochu více severně.“

Magdaléna byla zmatená. „Ale tam je Rakousko.“

Učitel se zarazil. „Princezno, rozuměla jste dnešnímu výkladu? Mluvil jsem přece o začlenění tohoto soustátí k Rakouskému císařství. O bitvě, jež se odehrála v roce…“

Magdaléna opět přestala dávat pozor. K čemu je to všechno dobré? Když už to neplatí, proč by se to měla učit? Není důležitější to, co se děje nyní?

„Princezno!“ Nyní už byl patrný mírný hněv v učitelově hlase. „Mohla byste mi, prosím, vysvětlit, proč odmítáte dávat pozor? Rád bych to věděl.“

„Protože jsou to všechno hlouposti, které dávno neplatí! Koho zajímá nějaký hlupák, co se utopil někde v bažinách. Neměl tam lézt, když neumí plavat.“

Princezna se rozčílila, popadla první věc co jí přišla pod ruku a mrštila s ní proti mapě. Byl to porcelánový kalamář, který se roztříštil o stěnu a zanechal na mapě obrovskou skvrnu, ze které pomalu stékal inkoust dolů.

Magdaléna se vyděsila. Najednou se polekala svého počínání a nevěděla, co dělat. Chtěla se omluvit, ale zároveň se ještě pořád zlobila. Vyběhla z učebny a zavřela se v pokoji.

Tento její výstup se však neutajil. Po obědě si ji zavolala její matka, královna Sofie.

„Můžeš mi, prosím, nějak vysvětlit své chování? Být nepozorná a místo přijmutí výtky a nápravy ještě rozbíjet cizí věci? Co se to s tebou děje? Takhle se přece nemůžeš chovat.“

Magdaléna se zarazila. „Jak to, cizí?“

„Tak ty sis ani nevšimla, čím házíš? No to je pěkné. Sebrala jsi preceptorův kalamář, jeden z mála předmětů, který mu zůstal po jeho otci. A tys jej rozbila. Víš vůbec, jak ho to musí bolet?“

Magdaléna se velmi styděla. Hned slíbila, že koupí panu učiteli nový. Běžela do svého pokoje a vybrala z malé kasičky všechny peníze. Druhý den poprosila tatínka, jestli by ji nevzal do velkého města. Když mu vysvětlila, pro koho chce kalamář koupit, přidal jí i nějaké své peníze.

Pan učitel měl velkou radost a řekl, že se na Magdalénku vůbec nezlobí. Že ji jen prosí, aby dávala v hodinách větší pozor.

Střípek z rozbitého kalamáře si Magdaléna ponechala na památku. Dodnes jej má uložený ve šperkovnici jako památku na svého učitele, který již bohužel zemřel.

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.