ŽD3 – drabble od Zpytlehněva

Komediální drabble   Máte prázdnou hlavu a ještě prázdnější papír. Inspirace, ta nezdárná potížistka, si zase vzala dovolenou a odjela se rekreovat bůhvíkam. Odložíte již pátou okousanou tužku a uděláte si čaj, pak si znova sednete na židli. O chvíli později si řeknete, zda by to náhodou v křesle nebylo lepší. Přesunete se tam a stále nic. Pustit si jen jednu písničku, pak psaní určitě půjde lépe. Tak dvě. Nebo tři. A hele, hrnek od čaje je zase prázdný. Nový čaj. Papír je stejně bílý jako stěna před vámi. Ta stěna je tak zajímavá. Ne. Zpátky k psaní. Tak takhle se píší drabble. Redakční úpravy provedly Áine Adair a Helenia...

ŽD3 – drabble od Gity

Komediální drabble   „Si děláš srandu, že jo?“ „Nedělám, fakt. Opravdu se to stalo.“ „Dobře, stát se to mohlo, ale u nás ve vsi?! To snad ne!“ „Já ti říkám, co jsem viděl na vlastní oči. Byla to taková velká párty na zahradě, děsně nóbl společnost, si určitě dovedeš představit takovou tu svatbu z americkejch filmů.“ „To si představit dovedu, ale že by se nevěsta namísto krájení třípatrového dortu…“ „…rozhodla ten dort plácnout ženichovi do ksichtu, to se jen tak nevidí.“ „To teda ne. A víš, proč to udělala?“ „Řekl jí prý, že je dočista jako její maminka. Nesnesitelná, ale taky děsně bohatá.“ Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Génius

Komediální drabble   Požičať spolužiačke fantasy knihu bola chyba. Mala som to tušiť, keď ju chcela kvôli obálke. Zistila som to, keď za mnou prišla s dvomi. „Stačila mi jediná kniha, aby som zistila, že som génius. Keďže som ti vďačná, dostávaš poctu prečítať si môj prvý román.“ Vrazila mi do rúk manuskript. Pochybujem, že poznala to slovo. „Nechaj ma hádať. Hlavný hrdina je sedliacky chlapec, sirota.“ Nadšene prikývla. „Jeho nepriateľ je kráľ, zároveň jeho otec, túžiaci po svetovláde.“ Jej nadšenie vyprchávalo s každým slovom. „A celý príbeh sa točí okolo drakov.“ Vytrhla mi brak a zmizla. Tuším som práve urobila dobrý skutok. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Není normální

Komediální drabble   „Vaše víra?“ „Teddysmus,“ odpovídám znuděnému úředníkovi. „Prosím?“ Vypadá to, že jsem jej vytrhla z apatie. „Teddysmus. Uctívám plyšové medvídky.“ Chlap vyprskne smíchy: „Heleďte, ženská… Dobrý, ale na to fakt nemám čas. Věříte v něco?“ „Ve Velkého Teddybeara a šiřitele jeho míru, vždyť vám to říkám,“ opakuji muži pokojně. Má víra se s nepochopením setkává často. „Co je to za hovadinu?“ Úředník je značně podrážděn. „Žádná hovadina. Jako děti jsme ve Velkého Teddybeara věřili téměř všichni. Přinášel nám klid. Jenže většina z nás zapomněla. Teddysté ne. My jej neopustili,“ vysvětluji s úsměvem. „Zavolejte Chocholoušky, není normální,“ houkne muž na své kolegy. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – drabble od Sharlindry

Komediální drabble   „Miláčku, k obědu udělám ratatouille, ano?“ „Jo, to zní dobře.“ Hmm, to bylo moc jednoduché, říkám si. Ale spokojeně krájím cuketu s lilkem a těším se. Přijde poledne, manžel sedne ke stolu a říká, že to krásně voní. Teda, to se mi snad zdá! S úsměvem mu nandám dvě naběračky a podám krásně křupavé topinky. Dám i sobě a začnu jíst. Koukám na něj, on kouká na mě a vypadá, že čeká. „Dobrou chuť,“ říkám trochu tázavě. „Hele,“ odpoví nesměle a šklebí se, „kde máš schovaný to maso?“ „Do ratatouille se přece nedává maso, miláčku.“ „Cože?! To jsem nevěděl! Zrada!“ Redakční úpravy provedla Áine...