ŠKM – Struna z houslí

Magdaléna vzala do ruky stočený provázek z ovčích střívek. Houslová struna. Sama se samozřejmě jako správná princezna v mládí učila hrát na řadu nástrojů, ale nikdy jí to moc nešlo. Na rozdíl od její Fiony, ta se s nástrojem v ruce už snad narodila. Ve třech letech Magdalénina dcera uměla na harfu zahrát svoji oblíbenou ukolébavku, a když jí bylo pět, na flétnu zapískala snad celý učební sborník. K šestým narozeninám dostala housle. Všichni dávno věděli, že Fiona má obrovský talent. Ale s houslemi to bylo jiné. Bylo to těžké popsat, ale zdálo se, že dívka a housle přestaly existovat a místo nich tam stál jeden tvor, kterého prostě nešlo rozdělit na původní části. Smyčec jako by se stal součástí Fioniny ruky a housle pod bradou držela snad jistěji, než dýchala....

ŠKM – Pečetní prsten

„Je třeba se rozhodnout rychle, Vaše Veličenstvo. Každé zdržení může znamenat prohru,“ pronesl sekretář Leopold. „Já vím, ale mám velké obavy,“ svěřila se královna Magdaléna. Seděla právě u svého psacího stolu a v rukou držela dopis, jenž skoro zázrakem dorazil neporušený až na královský dvůr. Dopis byl napsán ve spěchu na běžný papír, jaký se dal nalézt v každé bohatší měšťanské rodině. Byl to záměr. Adresát se snažil, aby dopis působil navenek co nejobyčejněji a snáze se dostal ke svému příjemci. Rukopis byl elegantní a ženský, i když nesl známky toho, že byl dopis psán ve spěchu, pravděpodobně na cestách. Autorkou dopisu byla královnina přítelkyně, dcera císaře Karla VI., Marie Terezie. Magdaléna se s mladou princeznou setkala před třemi lety na plese ve...

ŽD3 – drabble od Tessy

Komediální drabble   Když se zamyslím nad svým životem, připadá mi jako komedie. Není den, co by se mi nepřihodilo něco, čím bych pobavila ostatní na svůj účet. Například včera jsem odcházela z práce a těšila se domů. Cestou jsem se stavila na benzínce, abych natankovala. Nevím, jak se mi to povedlo, ale když jsem zaplatila a chtěla otevřít dveře od auta, tak bylo zamčeno. Nechala jsem klíče v zapalování a auto mě nechtělo pustit dovnitř. Jediné, co zůstalo odemčené, byl kufr, který není největší. Takže jsem se do auta soukala přes mrňavé dveře v kufru a dělala, jak je to naprosto normální. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD3 – Když se daří…

Komediální drabble   Na to jednání jsem zapomněla. Do restaurace dorazím se zpožděním. „Pane Bělohradský, omlouvám se. Jak se má vaše žena?“ „Myslím, že dobře,“ odvětí klient. „Její právník ze mě před chvílí dostal nemalý obnos. Rozvádíme se!“ dodá nevrle a mě polije horko. Sáhnu po jídelním lístku. Tvrdé desky jídelního lístku zavadí o sklenici a červené víno se rozlije na zděšeného muže. Přiskočím k Bělohradskému, abych mu ubrouskem alespoň trošku vysušila ty příšerné rudé skvrny na jeho bílé košili. Má rychlá akce však vyvolá ještě rychlejší reakci. Zakopnu o nohu stolu a celou svou vahou devadesáti kil přistanu na klíně váženého klienta. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD3 – Žuby

Komediální drabble   „Proč šišláš?“ „Žabil jšem šéfovou.“ „Coo?“ „Nechal jšem pšed výtahem odložený bedny.“ „No počkej, co se stalo?“ „Pšijel výtah, ona vyčupitala ven na těch švejch jehlách, žakopla, pšepadla pšes ty krabiče a rozmážla še na podlaže. Letěla jak šuperman.“ „A dál?“ „Čelou dobu nikde nikdo, ale v tu chvíli z kančeláše vyšel generální šeditel š čelým týmem.“ „A jéje.“ „Začali še štrašně šmát…“ „Kečáš!?“ „A já še začal šmát taky…“ „A co ona?“ „Chlape, já nevim, čo ty ženšký furt tahaj, ale tu její kabelku čejtim na hlavě ještě teď.“ „Tak hlavně, že seš celej.“ „Nejšem,“ zazubím se bezzubým úsměvem. Redakční úpravy provedla Áine...