Anonymní vodní drabble

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Voda je pěkná mrcha. Ano, skutečně, ze všech čtyř elementů je rozhodně nejpodlejší. Jasně, oheň je agresivní, země trošku natvrdlá a vzduch pyšný a panovačný, ale voda… Tu opravdu nemůžu vystát. Ta slizká a vlhká potvora mi pořád jde po krku. Sotva šlápnu do kaluže, z cákance se dostane úplně všude… Nejradši mi ta rošťanda zatéká do bot. Taky mi úspěšně topí čokoládové žabky a domácí úkoly. Stačí si je nevhodně položit vedle mého nekonečného akvárka a šup. Už je nikdy nespatřím! A to vůbec nemluvím o rozmočených sušenkách. Voda, kdyby to svinstvo nebylo potřebné k životu, rovnou to...

Jak se setkala Jezérka s Kanélií

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...

Krása vody

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Z kapek rána jsi zrozená, do stříbra lehce oděná, na listech třpytíš se v krůpějích, slova zaniknou v mých kročejích. Z praménku řeku vytvoříš, z mrtvých skal se vynoříš, život všem lidem přinášíš, bolesti a smutek odnášíš. Tvá krása mnoho podob má, jsi do sta podob zakletá, vločka sněhu či závoj z par, který vždy den by roztrhal. Květinám dáváš život svůj, vždy je prosím opatruj, s nimi i stromů duši chraň. Láska nejsilnější je...

Aspekty vody

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Voda má mnoho podob. Je to líná řeka i horská bystřina. Klidné moře i divoký příboj. Ranní rosa i přívalový déšť. Poklidná vlnka i tsunami. Mrazivý led i vroucí pára. Voda život dává, ale stejně tak snadno ho umí i vzít. Snad nic nemá tolik podob a tvarů jako voda. Stačí se podívat na vločky sněhu, dvě nejsou stejné. Voda je jako oheň, hypnotizující a ničivá. Voda je jako vítr, věčně proudí, pořád v pohybu. Voda je jako země, stálá a spolehlivá. A je ještě víc! Je v nás ve všech, tvoří pouto mezi vším živým. Voda je život, navždy.

Dívka v maskách

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obloha pod rouškou zmizela, utichly koncerty ptačí, tu krok za krůčkem zvesela vysokou trávou kráčí: Děvče obulo tuláckých bot a na mapě značí křížky, je muzikantkou bez not, co hraje na okapy a stříšky. Co prošla hor, luk a polí! Co kvítí pohladila, co změnila podob a rolí, co kamení přeskočila! Je zákeřnou zlodějkou, co mříže nezastaví, dávnou čarodějkou, co provazy nespoutají. Schvátí úrody i skály, strhne základy domů, než schová se zpátky do korun stromů. Redakční úpravy provedla Helenia...