Legenda o ohnivém chlapci

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

V dálce hořelo. Někdo stoupající oblaka dýmu považoval za běžný požár způsobený příšerným suchem, jiní s důvěrou v báchorky hádali, že se draci vrátili, a ti nejtroufalejší nad pintou piva vtipkovali, že vzplanula královská toaleta.

Ani jedna z těchto skupin neměla pravdu. Tam v dáli, až za Nejstarším lesem, nejmladší syn vesnického statkáře se střetl s několika vojáky královské armády. Ať už šlo o omyl, nebo jen o dětský nevinný vtípek, semlela se potyčka. Tři dospělí a ozbrojení muži proti jednomu malému děcku. Dopadlo to nepřekvapivě. Smrt dítěte však nebyla způsobena mečem nebo snad rukou okolo krku… Oheň, který chlapec narychlo zažehl a který mu měl přivolat pomoc, se stal jeho zkázou. Dlouho se krajinou ozýval táhlý křik, nikdo však nepřiběhl. Brzy na místě zůstaly jen stopy ozbrojených vojáků a jejich koní a drobné mrtvé tělíčko. Jen oči jako by stále žily, černé jako noc, s energickou jiskrou.

Vzniklo hodně pověr. Některé říkaly, že se v noci táhne na míle daleko dětský pláč, jiné mluvily o neznámých stopách ve vesnici, kde chlapec žil. Zda je některá pravdivá? Kdo ví, každý si věří tomu, čemu chce.

O několik dekád později, stejně jako v ostatních zemích roky předtím, vypukla občanská válka. Lidé z vesnic a menších měst se vzbouřili proti současnému králi, jeho diktátorskému postoji a přístupu k lidem z chudších rodin. Boje netrvaly nikdy příliš dlouho. Vesničané bez pořádné výzbroje umírali velmi brzy. Královská armáda se radovala a válku považovala za vyhranou.

Na místě, kde se před tolika lety stala ona tragédie, vypukl požár. Nikdo si jej nevšiml, protože zrovna probíhaly boje. V něm bojoval i otec toho nešťastného dítěte, společně s jeho staršími bratry. Oheň však nevzplanul kvůli suchu nebo snad z příchodu draků, ale proto, aby pomohl správné věci. Aby očistil svět, zničil to špatné a to dobré osvobodil. Plameny se zhmotnily do podoby malého chlapce s jiskrnýma očima, který v ruce třímal tenký černý meč. Plameny se zvětšovaly a zvětšovaly a nabíraly na síle. Jazyky putovaly po trávě a nemilosrdně ničily květiny, drobné kameny nebo zvířata, která nestihla včas utéct. Oheň s chlapcem v čele se dostal až ke královské armádě… Z vojáků s brněním, ostrými meči a silnými slovy brzy zbyl jen prach. Chlapec se otočil dokola, věnoval úsměv svému překvapenému otci a zmizel stejně tak nečekaně, jako se objevil.

Vždy, když panuje nějaká válka, lidé zakládají ohně s přesvědčením a vírou, že je stejně jako tenkrát svého otce zachrání ohnivý chlapec. Ale ten už se nikdy neobjevil. Jen ten táhlý dětský křik se prý ozývá dál…

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.