Za hranicemi I – Ohrožení

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tak se to stalo. Noční můra, která ji děsila už několik dnů, se změnila ve skutečnost. Zůstala sama. Přes slzy ani neviděla, jestli zarazila dřevěný kříž do čerstvě navrstvené zeminy rovně. Co bude dělat? Elvíra se postavila, upřela rozmazaný pohled na iniciály jí tolik známé a v mysli si vybavila modlitbu, která měla ochraňovat duši zemřelé. Jediné štěstí v její nezáviděníhodné situaci bylo to, že jí minulý týden bylo patnáct. Oficiálně je dospělá, tudíž nemusí jít do sirotčince, kde by beztak nevydržela ani měsíc. Ale jak vydrží sama bez babičky? Co si jen počne? Oříškové oči se jí opět zalily slzami. Kousla se do jazyka, aby se nerozbrečela. Musí něco vymyslet. „Děvče, máš v sobě tolik síly!“ Otočila se. Ten...

Ohnivé blues

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dřevo se chystá, vítr zde sílí. K čemu se schyluje za malou chvíli. Hranice stojí, smutně se dívá. Oheň se rozhoří, rodina spílá. Co se to děje, stále se ptá. Nic jsem neprovedla, nejsem ta zlá. Taková byla doba minulá. Kdy lež a pomluva všem stačila. Uhynul dobytek, čí je to práce? To bude její, všem tady zdá se. Věřili tomu, celičká vesnice. A tak již za chvíli, zaplane hranice. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Lék darovaný ohněm

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Docházely jí síly a na poslední chvíli se dotkla plápolajícího ohně. Pálilo to. Ruce jí zazářily. Opodál ležela žena umírající na horečku, držela za ruku svou dcerku, která byla každou chvílí bledší. Nejdříve se dotkla dívky. Věděla, že kdyby se pokusila nejdříve uzdravit ženu, nepochodila by. Všechny matky upřednostňovaly své děti, na to už byla léčitelka zvyklá. Dívenka se zářivě usmála, když pocítila teplý dotek. Za okamžik se už usmívala i její matka. I léčitelka se usmívala, přestože jí vyprchala poslední síla. Lehla si na zem, vyslovila modlitbu pro Pána ohně a pak už jen s dobrým pocitem zavřela oči. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Síla plamene

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Otevřela jsem dveře, v místnosti byla tma. Hustá a dusivá temnota se obalila kolem mého těla. Okna zakrývaly závěsy tak, aby nepronikl ani jediný paprsek měsíčního svitu. Někde přede mnou byl stůl a na něm svícen. Můj cíl. Vyrazila jsem s nataženýma rukama před sebou, abych nahmatala kraj stolu. Pod rukama jsem cítila povrch dřeva, papíry a povědomou krabičku. Měla jsem štěstí. Zarachotilo v ní pár sirek. Jednu jsem vyndala a škrtla. Potemnělou místnost ozářil malý třepotavý plamínek, který dokázal zahnat plíživé stíny do temných rohů. Nedaleko stála petrolejka. Stačilo zvednout skleněný cylindr a místnost rázem ožila v jasném světle. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Legenda o ohnivém chlapci

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. V dálce hořelo. Někdo stoupající oblaka dýmu považoval za běžný požár způsobený příšerným suchem, jiní s důvěrou v báchorky hádali, že se draci vrátili, a ti nejtroufalejší nad pintou piva vtipkovali, že vzplanula královská toaleta. Ani jedna z těchto skupin neměla pravdu. Tam v dáli, až za Nejstarším lesem, nejmladší syn vesnického statkáře se střetl s několika vojáky královské armády. Ať už šlo o omyl, nebo jen o dětský nevinný vtípek, semlela se potyčka. Tři dospělí a ozbrojení muži proti jednomu malému děcku. Dopadlo to nepřekvapivě. Smrt dítěte však nebyla způsobena mečem nebo snad rukou okolo krku… Oheň, který chlapec narychlo zažehl a který mu měl přivolat pomoc, se stal jeho zkázou. Dlouho se krajinou...