Temnota

Autor požádal o anonymní vydání.

V temné noci světla mých majáků
Se rozsvěcují opatrně.
Bojím se slunce paprsků.
Bojím se dne až přehnaně.
Bojím se toho, co přinese.
A ani to nechci vědět.
Co když to člověk nesnese.
Chci zůstat vprostřed noci ležet.
Ty, rytíř v zlatavém brnění.
Ze spárů temnoty mě rveš.
Jsem ta, co se všeho bojí.
Proč mě nechápeš?
Dnem provedeš mě, jak nejlíp umíš.
Já zas provedu tě temnotou.
Bolest i strach ve mně tlumíš.
Už nechci být tou zlou.

Post Views: 32
Autor : dne 02/11/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *