Třináct vlajek – 8. kapitola

Baralské tržiště

Loď, která okolo poledne zakotvila v Baralském přístavu, byla až nápadně nenápadná. Na palubě nebylo živáčka, na stěžni nevlála žádná vlajka a po obvodu paluby visely pytle. Z paluby byl spuštěn vratký můstek, po němž dva plavčíci tlačili trakař. Nebo spíše: jeden tlačil a druhý se trakaře přidržoval, neboť při každém kroku zakopával o vlastní boty.
Jack se pod můstkem vysíleně zastavil.
„Jak v tom můžeš chodit?“ vybafl na Tima.
„Zvedám nohy…“ opáčil Tim pozoruje vysokou stěnu před nimi. Molo, na němž stáli, totiž končilo vysokou bránou uprostřed hradby desítek domů, nejméně dvě patra vysokých. Tim se chopil trakaře a nechal Jacka, potýkajícího se s obuví, za sebou.

Když bránou z masivního železa, střeženou dvěma vojáky, prošel, naskytl se mu neskutečný pohled. Před ním se rozprostíral obrovský plácek posetý dřevěnými boudičkami všech velikostí s barevnými stříškami a horami rozličného zboží. Mezi tím vším běhali lidé a všude panoval takový chaos, že se Timovi dělaly mžitky před očima.
Jackovi se mezitím podařilo jakž takž normálně dojít k bráně a právě posměšně salutoval vojákům. Tim ho popadl za rukáv a táhl ho od nakvašených stráží mezi stánky.
„Jak tady máme něco najít?“ žasl Tim, když minuli malou kovárnu.
„Jídlo je až uprostřed,“ Jack klopýtal před trakařem a snažil se probojovávat davem.

Konečně dorazili k obrovskému stánku zelináře. Jack se ušklíbl a houkl na Tima: „Hledej trvalou zeleninu!“
Postupně na trakař naložili pytel brambor, svazek mrkví a jakousi našedlou bulvu, kterou Tim považoval za řepu.
„Tak za to dostanu… Tři zlaťáky!“ podrbal se na hlavě zelinář. Tim už sahal po měšci, ale Jack mu ruku zarazil a začal se smát.
„Tři zlaťáky? Tady vedle prodává nějaký jiný kupec mnohem levněji – jen za zlatku. Asi to koupíme u něj…“ pronesl a táhl Tima pryč.
„Počkat! Zlatku, říkáš?“ zaječel zelinář. „Co bys od něj kupoval! Já ti to všechno dám za… za… šest stříbrných!“
Jack pustil Timovu ruku a nechal jej zaplatit.
„Budu všem vykládat, jaké máte skvělé ceny!“ zavolal na zelináře už na odchodu. „Konkurence – vždycky na to skočí!“ prohodil k Timovi.

Probojovávali se tržištěm a nakupovali zásoby. Vše šlo hladce, trakař se plnil a z měšce neubývalo příliš. Pak se však zastavili u dlouhého stánku řezníka.

Řezník byl už od pohledu tvrdošíjný chlap. Se svou silnou čelistí a holou hlavou přetínal i ty nejtužší kousky masa jedinou ranou sekáčku a nevraživě koukal po potenciálních zákaznících.
„S tímhle se bude těžko smlouvat!“ otočil se Tim na Jacka.
„Navíc tu podle všeho moc konkurence nemá.“ Jack se rozhlížel po okolních stáncích s kořením. Poté přistoupil k pultu a povídá:
„Bylo by nějaký nasolený vepřový?“
Řezník nereagoval.
„Potřebujeme zásoby na dlouhou plavbu.“
Řezník odložil sekáček a sundal z háku nasolenou kýtu. Aniž by na Jacka pohlédl, hodil maso na pult a zavrčel: „Tři zlatky!“ Vrátil se při těch slovech k porcování.
Jack na kýtu pohlédl se zvednutým obočím.
„Promiňte, asi jste mi nerozumněl, potřebuju maso pro celou posádku jedné lodi na dlouhou plavbu!“ zdůrazňoval Jack slova.
Řezník z dalšího háku sundal druhou kýtu a přihodil ji na pult k první. Pak se k chlapcům opět otočil zády. Jack se čím dál víc podobal sopce – Tim zcela zřetelně viděl, jak to v něm bublá.
A řezník přidal poslední kapku, když prohlásil: „Teď už je to zlatek šest.“
„A nezdá se vám, že přeháníte?“ Jack se nutil ke klidnému tónu. „Vždyť to maso vypadá, jako by vám tu viselo od loňska!“
Řezník přestal krájet. Tim to zpozoroval a loktem šťouchl do Jacka. Ten však pokračoval: „V pořádným řeznictví bych za šest zlatek pořídil celé dobře vykrmené prase! Ne tyhle kůžičky! Nech mě!“ To patřilo Timovi, který mu bez přestání bušil do žeber. „Dám vám tři zlatky, pět stříbrných!“ zakončil Jack a založil si ruce na prsou. To už se řezník otočil. Sekáček v jeho ruce se nebezpečně zablýskal.
„TY MI TU NEMÁŠ CO UDÁVAT CENU, TY MALÁ KRYSO!“ zařval Jackovi do tváře. Tim se pokoušel odtáhnout Jacka pryč, ale ten se nehnul z místa a častoval řezníka nadávkami. Řezník mlčel, nebezpečně nad Jackem nakloněný a se sekáčkem stále v ruce.
Okolo stánku se začaly shromažďovat skupinky lidí. Ten mladíček, co si tu klidně pořvával na zhruba třikrát většího řezníka, přitahoval příliš mnoho pozornosti. Což se ani trochu nehodilo.

Najednou řezníkova ruka vylétla vzhůru a uštědřila Jackovi pořádný políček. Jackův trojrohák se odporoučel k zemi a jeho kudrny se mu opět rozlily po ramenou. Jack zavrávoral. Chvíli to vypadalo, že bude klobouk následovat, vtom se však odrazil neskutečně vysoko, přeskočil pult i se dvěma kýtami a dopadl řezníkovi na hruď. Oba se skáceli k zemi a vzali s sebou i podpěrnou tyčku stánku.
Tim s hrůzou přihlížel, jak se celé řeznictví bortí na ty dva, co se mydlí pod pultem. Mezi vším tím rachotem a výkřiky přihlížejících rozeznal Jackův jekot:
„Zdrhééj!“
Ač mu to přišlo neskonale sobecké, popadl Tim trakař a rozběhl se napříč tržištěm k bráně, od níž přišli. Jakmile byl za hradbami, prudce zastavil.
Jack nemá proti tomu chlapovi šanci!
Zdvořile stráže požádal, aby mu trakař pohlídaly, a opět se vnořil do mumraje tržiště. Kostnatými lokty si razil cestu davem, postupoval jistě vpřed, když jej někdo, razící si cestu opačným směrem, porazil.
„Řek sem ZDRHEJ!“ křičel Jack a podával mu jednu nasolenou kýtu. Dav okolo nich se začal stahovat a vzápětí Jacka někdo popadl zezadu za límec a zvedl ho do vzduchu. Jack toho využil, aby skopl boty, a zároveň udeřil toho někoho kýtou do slabin.

Byl to úprk jejich života. Pokaždé to už vypadalo, že budou lapeni, a pokaždé se jim nějak podařilo uniknout. Už byli na dohled od brány, když někdo z davu zaječel: „Zloději! Zavřít bránu!“
Železná vrata před nimi se dala do pohybu. Jack popadl svou kýtu a prohodil ji bránou. Před tu se již stavěly stráže. Jack popadl Timovu kýtu a jal se zmrzlým masem mlátit vojáky před sebou.
„Makej!“ ječel na Tima. Tim proskočil vraty, naložil kýtu na trakař a s úzkostí sledoval zavírající se vrata. Zbývalo mezi nimi sotva půl metru, když jimi prosvištěl Jack i s kýtou a namířil si to rovnou k Dagger. Vrata za ním těžce zaklapla. Tim s trakařem Jacka následoval.
„Léééncíííííí! Poplááááááááách!“ vřískal Jack od půlky mola. Paluba Dagger se vzápětí začala plnit piráty. Tim s Jackem se zatím pokoušeli vytlačit trakař po můstku na loď.