Nejnovější tvorba

Sub Salix se probouzí – Bibi Anne

Autor : dne Bře 24, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Co bylo celý rok s čítárnou Sub Salix? Proč zmizela při stěhování našeho Hradu z povrchu hogwartského? Důvod je jasný. Stěhování znamená velké balení všech možných knih, časopisů, článků a volně vložených papírů do krabic. Jenže právě tomu se chtěl tým Sub Salix vyhnout. Balení do krabic a polepování nápisy, co v nich je. „Pche! To je pro ty, co nezvládají chaos. My na to půjdeme jinak,“ řekli si v Sub Salix. Nechali vše tak, jak to bylo, a věřili, že Hrad bude přemístěn lehce a bez kolísání. Chyba! Stála je čas a síly, ale zadařilo se. Jsou...

číst celé

Sub Salix se probouzí – Celeste Lennonhart

Autor : dne Bře 24, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Jedno z největších hradních tajemství se ukrývá pod ohromnou vrbou, která roste osaměle na pokraji bradavických pozemků. Pod onou vrbou, kde se nachází i čítárna, se skrývá ohromné množství popsaných svitků pergamenu. A právě na tomhle místě stojí majestátní strom, o kterém se šeptá, že je neporazitelný díky mocné magii, která je ve stařičké vrbě už celá staletí. Jeho magii posilují rozmanité příběhy z fantazií spisovatelů a krásná poezie básníků. Když se však v čítárně dlouho neobjevil ani jeden nový svitek, veškerá magie ve vrbě pohasla....

číst celé

Sub Salix se probouzí – Darina Irma Spencer

Autor : dne Bře 22, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Je málo známý fakt, že hradní čítárna byla prokleta. Jednou za deset let se celá ponoří pod hladinu černého jezera až na dno, kde musí celý rok zůstat. Po kletbě ji profesoři alespoň opatřili kouzly proti proniknutí vody, takže se naštěstí svitky nezničí. Pro hodně otrlé kouzelníky je po celý rok možnost se pocvičit v potápění a plavání a ponořit se na dno do čítárny. Kouzla jsou provedena tak, aby kouzelník držící hůlku mohl vstoupit. Kyslík je samozřejmě v ceně. Jediné, co není možné po dobu potopení udělat, je přidávat vlastní tvorbu,...

číst celé

Sněžný úplněk

Autor : dne Bře 22, 2017 | Nezařazené, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Autor: Cristal Juliette Chci změnit podmínky, chci změnit sebe, chci cítit lásku a vidět nebe. Pomíjivost, bolest, bezcitnost němá, nic z toho necítím, nic z toho mne už nezajímá. Neustále a znovu hledím na krásu nebezkou, cítím štěstí, lásku i radost bezbřehou… Nech mne tu ještě chvíli sedět bez strachu, že tě ztratím, jenom tak hledět. Až přijde kometa a za ní rozbřesk. Začneš se ztrácet, potichu odejdeš… Až paprsky slunce nemilosrdně překryjí krásný svit hvězd, zeptám se opět, kdy střetnou se směry našich cest. Tam v dálce mi svítá paprsek...

číst celé

Malý kouzelník

Autor : dne Bře 16, 2017 | Nezařazené, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Autor: Batka Mostrová žil, byl malý kouzelník, který měl svůj skleník, pěstoval v něm rajčata, měl v něm malá morčata, svá rajčata prodával, hodně vydělával, nikdo však netušil, že kouzelník vše nabušil, do rajčat dal proteiny, do morčat zas zbytky, takže malá morčata umřela na to tata. A co malý kouzelník s jeho skleníkem? Skleník lidé rozbili, kouzelníka pohřbili. Neměl rajčata prodávat, ale radši rozdávat, hlavně bez proteinů! Možná bez sacharidů. Ptáte se, jestli to přežil? Ano, předtím, než se zabořil i s rakví do země, cvičil dech pod...

číst celé

Sub Salix se probouzí – Lucretius McBrave

Autor : dne Bře 16, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Kde byla vrba ukrytá? Byla snad sněhem přikrytá? Sama tam, kdesi v poli, v zemi od nepaměti stojí. Avšak vláha jí chyběla, tak před rokem ztrouchnivěla. A proto tento rok, co zakázán byl pod ni krok, jí podle známých školních způsobů vraceli původní podobu. Když tuhle přijde ředitel školy a praví, že si tu vrbu radši on sám spraví. Nicméně později vrbu sněhem ovátou převlékl do zcela nového kabátu. Po této změně vrba kvetla víc a ředitel jí přišel vstříc. Aby pisálky z hradu vypudil, tak vrbu znovu probudil. Teď už je salix znovu živý, po...

číst celé

V zajetí času – 8. kapitola

Autor : dne Bře 16, 2017 | V zajetí času | 0 komentářů

Noční můra Oba Jeepy zastavily jen pár metrů od něj. Z obou vystoupili čtyři agenti. Všichni oblečeni stejně jako před tím. To už u něho byli oba vojáci i skupinka policistů. „Na zem! Dělej! Na zem!“ zařval na něj voják a bolestivě ho dloubl pažbou pod žebra. „A ruce za hlavu!“ James neměl na výběr. Zásah pod žebra ho poslal k zemi a o ruce se mu vlastně postarali vojáci sami. Jeden z nich s ním tvrdě narazil na kapotu auta a hrubě mu odhrnul bundu, aby viděl na krk. „Je to on,“ zahlásil potom. „My už si ho převezmeme.“ Ať už to promluvil...

číst celé

Sub Salix se probouzí – Narcisse Cinerea

Autor : dne Bře 13, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Inu, bylo tomu tak – hradní pozemky se zdály šedé a pošmourné, načež se mocní mágové rozhodli, že je třeba je přestěhovat někam, kde se jim nebudou vyhýbat sluneční paprsky. Tato snaha byla úspěšná, leč spousta důležitých částí hradu ulehla pod sutiny, neb přesun nebyl prospěšný všemu postaršímu hradnímu kamení. Nepovšimnuta, v koutku kousek od jezera, zavalena zůstala i jedna vrba. Její kořeny neměly dostatek vláhy, usedal na ni prach rozdrcených hornin a navrch ji opustil i zájem všech, kteří pod ní čítávali. Naštěstí tomu tak nebylo do...

číst celé

Sub Salix se probouzí – James Watfar

Autor : dne Bře 13, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Ve skutečnosti je to úplně prosté. A vlastně v tom ani žádné kouzlo, trpaslík nebo hrabák nejsou. Může za to sama čítárna. Když ji kvůli hradnímu přesunu na několik dní postavili mimo provoz a ona nemohla vítat davy čtenářů, začala se nudit. A protože nuda přivodí všelijaké myšlenky, uvědomila si vrba, že vlastně nikdy neměla pořádně čas přečíst si, co všechno svou korunou chrání. Usmyslela si, že to v té chvilce volna napraví. Z chvilky se nakonec stal rok, musela toho přečíst spoustu. A proč se vrátila převlečená? Po roce čtení už jistě...

číst celé

Seminář Sub Salix: Setkání po pěti letech

Autor : dne Bře 5, 2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Double drabble „No nekecej!“ „Hahá, nekecám, fakt jsem to já!“ „Bych tě ale vůbec nepoznal, Hermíne,“ Zlatoslav srdečně objal svého dlouholetého přítele, s nímž se neviděl celých pět let. Nemohl uvěřit svým očím. Jednak proto, že jeho starý známý nabyl poněkud snědé barvy, a jednak proto, že mu narostl plnovous a shodil pupek. „No to já tebe jo, pořád ty stejný elegantní kudrliny, stejnej vlezlej úsměv,“ popichoval ho Hermín a oprašoval si hábit od sazí z krbu. Právě se vrátil ze své mise ze střední Afriky, kde pomáhal místním čarodějům s...

číst celé